V dnešní době má skoro každý mobilní telefon možnost automatického nastavené času. Informaci bere buď od operátora nebo ze systému GPS, takže čas zjistíme pohledem na displej. Mnoho lidí proto ani nenosí hodinky. U klasických telefonních aparátů jste si museli zavolat na službu "Přesný čas". Ta sídlila na telefonních číslech původně 039, později 112 a nyní 14112 (tarif 5,05 Kč na minutu). Po zavolání se ozval příjemný hlas z automatu a vtělil čas ve formátu hodiny, minuty a desítky sekund. Dnes se hlásí kompletnější časový údaj včetně dne v týdnu a data.
Automatický příjemný ženský hlas, známý jako Alžběta, sváděl k popovídání. Z jednoho vyprávění se dovídáme: "že babička, slušně vychovaná dáma, si to chtěla taky vyzkoušet, zavolala tam a povídá: Dobrý den, prosím vás, můžete mi říct kolik je hodin? Bylo to cca v roce 1960 a já desetiletý nad ní kroutil hlavou, podobně, jako dnes kroutí hlavou nad námi naše vnučky." Automat či služba je známá pod jménem Alžběta pravděpodobně proto, že byla spuštěna 19. listopadu na svátek Alžběty (snad v roce 1947, maximálně v roce 1949).
Realizace automatu se několikrát změnila. NTM má ve svých sbírkách "Alžbětu" od firmy Eriksson (první obrázek) a druhou "Alžbětu" vyrobenou pod značkou TESLA (druhý obrázek). Obě mají podobnou koncepci, kdy hlas je analogově zaznamenáván na skleněných discích a snímá se fotobuňkou podobně jako u starého zvukového filmu. Další verze byla s magnetofonovými pásky. Dnes na vše stačí počítač.
Když se podíváme v archivu ČT na film " Pražská telefonní časová služba (z roku 1949) " vidíme, že ve verzi od firmy Eriksson časový normál tvořily kyvadlové hodiny. Časový údaj zpracovával reléový řadič (dnes bychom řekli počítač), který řídil nastavení šesti fotobuněk na aktuální zvukovou stopu a jejich postupné přehrávání. Skleněné disky se současně otáčely. Zdá se, že je použita metoda hustotního záznamu zvuku jako u zvukových filmů pře přechodem na magnetický záznam. Mechanika motorových posunů jednotlivých snímačů na posledních dvou snímcích si vyžádá podrobnější popis dle skutečného exponátu.
O mluvících hodinkách popisovaných v časopisu "Z říše vědy a práce" z roku 1895 píšeme na stránce Mluvící hodinky. Mnoho nového se dovíte z textu "Když hodiny promluvily", který napsala Marisa Addonise. (PDF v odkazech.) Mimo jiné se dozvíme, že snaha si popovídat s operátorkou hlášení přesného času, nemusela být marná. Uvádí se, že na počátku telefonní časové služby ve Spojeném království četla operátorka hodiny a minuty z hodin před svým stolem. Nevím, jak dlouho to mohla vydržet.